Jako velký fanda plain language bych samozřejmě rád tvrdil, že rozhodně. Plain language je přece absolutní dobro a univerzální řešení všech společenských problémů. :-)
Ale zas tak jednoduché to není. To, že někdo mluví srozumitelně, totiž pochopitelně neznamená, že nekecá. V plain language můžete stejně dobře lhát jako mluvit pravdu.
Ano, když někdo lže srozumitelně, mělo by být snazší ho z té lži usvědčit. V ideálním světě by k tomu měly stačit pádné argumenty a odhodlání.
Naopak když se přiohnuté nebo vysloveně nepravdivé informace zahalí do kouřové clony složitých formulací a nejasných, alibistických vyjádření, leccos se v ní schová.
Pořád ovšem platí, že srozumitelnost nerovná se pravdivost.
Znamená to, že srozumitelnost nemá v boji proti dezinformacím žádný význam? Troufám si tvrdit, že ne. „Ne“ ve smyslu „neznamená“, ne „ne“ ve smyslu „nemá“.
Rozumíme si, že áno? (Takhle prosím vás nikdy nepište!)
Když se totiž pravdivá informace podá nesrozumitelně, může ztratit na důvěryhodnosti. Jest to dokonce vědecky ověřeno.
Lidem může připadat, že s nimi autor hraje falešnou hru a něco před nimi skrývá. Nebo je může minimálně iritovat, že mu nerozumí.
A protože člověk je tvor pohodlný a nechce se mu zbytečně namáhat myslivnu, snadno si sáhne do regálu pro nějaké jednodušší vysvětlení.
Co na tom, že neodpovídá faktům? Nevadí. Hlavně že nad ním nemusí moc přemýšlet.
Po několika myšlenkových veletočích se tak konečně dostávám k jádru pudla:
🔵 Pokud zrovna nemáte v plánu tahat druhé za nos, vyplatí se vám komunikovat srozumitelně.
🔵 Máte větší šanci, že se příjemci s vaším sdělením ztotožní.
🔵 A hrozí menší riziko, že si z čisté pohodlnosti sáhnou po „alternativní pravdě“.
