Plain language v české státní správě? (1. část)

Tím, že se kulatý stůl konal přímo v sídle ombudsmana, konkrétně ve Velkém sále Otakara Motejla, pro nás, pražské pepíky, to znamenalo straaašně dlouhou cestu až do Brna. Ale stálo to za to.

Velké díky patří organizátorům. Museli s tím mít neskutečně moc práce. Jenom nakrmit těch plus minus 60 hladových krků! Hrůza pomyslet... Program byl perfektně vyladěný, jednotlivé příspěvky informačně nadupané a většinou 10minutové, takže to hezky odsýpalo.

‍

Co jsem tam vlastně dělal?

Dobrá otázka. Nuže, paní doktorka Milena Vicenová si připravila velmi zajímavou prezentaci o zavádění plain language v Technologické agentuře České republiky a já jsem měl tu čest ji několika nemístnými poznámkami doplnit.

Kromě toho, že jsem zformuloval několik drobných postřehů z našeho školení, jsem mimoděk posloužil jako určitý kontrapunkt jejího šarmu a noblesy :-) Paní doktorce ještě dodatečně děkuju za její velkorysost a navýsost příjemnou spolupráci.

‍

Co je vlastně srozumitelnost?

Nad touhle otázkou se ve svém příspěvku zamýšlel bývalý předseda Nejvyššího správního soudu, pan doktor Josef Baxa.

Mimo jiné mluvil o vlivu současných informačních a komunikačních technologií a o tom, že se nám někdy automaticky vnucuje styl komunikace, který nám není blízký.

A nadhodil otázku, která se mi moc líbila. Otázku, která vlastně rozhoduje o tom, jestli budu ochotný mluvit a psát tak, aby mi rozuměli i lidé mimo moji „bublinu“:

Je to lidské. Když něco víme a umíme, rádi to dáme najevo. Asi by bylo pokrytecké na to nadávat nebo se proti tomu vymezovat.

Jenže co když mám za úkol předat svoje vědomosti těm, kdo se v mém oboru tolik neorientují?

• Co když jsem lékař a pacient ode mě čeká, že mu srozumitelně popíšu jeho zdravotní stav?
• Co když jsem právník a mám svému klientovi poskytnout kvalitní právní radu?

Dokážu potlačit svoji ješitnost a mluvit srozumitelně? Nebo budu zdůrazňovat svoji exkluzivitu v duchu „tomu ty nemůžeš rozumět, primitive“?

‍

Pan Baxa zmínil ještě jednu důležitou myšlenku:

‍

„Když je člověk součástí nějakých procesů a má kolem sebe podobně uvažující lidi, je těžké z toho vystoupit a podívat se na ten systém zvenku.“

‍

To je druhá možná příčina nesrozumitelného vyjadřování.

Nemusí jít o ješitnost a touhu zdůrazňovat svoje exkluzivní znalosti, ale o příliš dlouhý pobyt v nějaké bublině, který nás připraví o objektivní pohled.

‍

Lidé, kteří se na kulatém stole sešli (o sobě radši pomlčím :-) byli inteligentní a vzdělaní. Přesto bylo vidět, že myšlence srozumitelného vyjadřování fandí a že nemají potřebu sobě ani druhým cokoli dokazovat. Díky za to!

‍

(Mimochodem, za titulní fotku se omlouvám. Je hrozná, ale nějak už jsem se pak styděl fotit. Nikdo to tam nedělal... ;-)

P. S. Článek je upravenou verzí mých původních příspěvků na LinkedInu, které najdete (a můžete k nim připojit své postřehy) tady a tady.

‍

Další díly:

• Plain language v české státní správě? – 1. část (právě čtete)
• Plain language v české státní správě? – 2. část
• Plain language v české státní správě? – 3. část
• Plain language v české státní správě? – 4. část
• Plain language v české státní správě? – 5. část
• Plain language v české státní správě? – 6. část
• Plain language v české státní správě? – 7. část
• Plain language v české státní správě? – 8. část
• Plain language v české státní správě? – 9. část

‍