Občasník přístupné češtiny (4. díl): Jak důležitá je cílová skupina?

Platí to i ve světě srozumitelného psaní? V případech, kdy nechceme textem prodávat, ale prostě jenom informovat?

Moje rezolutní odpověď zní: Tak napůl. 😊

‍

Spousta zásad plain language je univerzálních a snad nikdy s nimi nešlápnete vedle.

Asi nikdo vám nevynadá za to, že ve vašem textu bylo:

👉 moc odstavců (naprosté extrémy stranou :-)

👉 málo souvětí delších než 50 slov

👉 málo trpného rodu

👉 málo slovesných substantiv

‍

A kdyby se náhodou někdo takový našel, můžete s klidem předpokládat, že až ho zřízenci odchytnou a dostane předepsané léky, bude zase dobře. 😷💉

‍

Pokud tedy (třeba z moci úřední) píšete pro onu tajuplnou „širokou veřejnost“, nevěšte hlavu.

Snažte se vytvořit ✍přínosný, ✍přehledný, ✍pochopitelný a tím pádem snadno ✍použitelný text, a čtenáři vám budou blahořečit.

‍

Na druhou stranu pokud svou cílovou skupinu znáte (a „vytáhnete“ si z ní skutečného nebo fiktivního zástupce, kterému pak svůj výtvor adresujete), je to samozřejmě ideální.

Pomůže vám to mimo jiné:

💎 zvolit správný obsah (protože víte, v jaké situaci se váš čtenář nachází, co potřebuje vědět a jaké informace už o daném tématu má)

💎 zvolit správnou formu (protože např. víte, jak dlouhý text si můžete dovolit, jak by měl vypadat a jestli vůbec bude textová forma pro vašeho adresáta to pravé ořechové)

💎 zvolit správné výrazy (protože víte, jestli se obracíte na odborníka, nebo laika)

‍

TL;DR:

✅ Znalost cílové skupiny se vám při srozumitelném psaní bude hodit.

✅ Pokud ale cílovku neznáte, nezoufejte. Když využijete univerzální zásady přístupné češtiny, drtivé většině čtenářů kápnete do noty. 🎵

‍

Občasník přístupné češtiny:

👉 1. díl: 4 P plain language

👉 2. díl: Plain language a tonalita

👉 3. díl: Copywriting vydělává, plain language šetří

👉 4. díl: Jak důležitá je cílová skupina? (právě čtete)

👉 5. díl: Iluze shodných vědomostí

‍